Jan Autengruber (25. 4. 1887 Pacov - 15. 7. 1920 Praha) studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na Akademii výtvarných umění v Mnichově. V letech 1907-1913 působil v Mnichově, roku 1910 podnikl na kole cestu do Paříže a v období 1913-1915 pobýval v Itálii. V předposledním roce války narukoval a odešel na frontu, záhy byl však uvolněn. Po roce 1918 působil v jižních Čechách a v Praze. Onemocněl španělskou chřipkou, která se vyvinula v těžký zápal plic. Zemřel v pražské vinohradské nemocnici roku 1920. Publikace sleduje základní okruhy dosud neznámé Autengruberovy tvorby. V Mnichově se malíř zabýval portréty, malbou aktů, ale také kopírováním obrazů starých mistrů a motivy zátiší s maskami. Na konci prvního desetiletí se umělcova malba uvolňovala směrem ke zdůraznění výrazu a svěžesti malířského gesta. V italských krajinách, zejména těch, co Autengruber namaloval na jihu, v Taormině a okolí, se postupně mění těkavý, chvějivý rukopis barevných fleků krajin z roku 1910 v expresivní, sumární a dynamickou zkratku. Umělec si v Itálii uvědomil, že virtuózní schopnost malby musí překonat radikálním výrazovým nasazením. V jeho kresbách i se objevují biblické motivy. Obrazy Ukřižování, Vztyčení kříže, Svatý Šebestián, Salome, díly radikální expresivně rozervané dynamické formy dosáhl Jan Autengruber vrcholu a bez nadsázky se zařadil po bok tvůrcům, jako byli Lovis Corinth, Max Slevogt, Max Liebermann či Max Beckmann. Anglické a německé resumé.