Francie byla od poloviny devatenáctého století až do konce třicátých let století dvacátého vyhledávaným cílem českých výtvarných umělců. Jezdili tam za známými mistry, přitahovala je kosmopolitní atmosféra pařížské školy. Snem každého z nich bylo se v Paříži prosadit, uspořádat výstavu, získat uznání pařížské kritiky. S historickým vývojem se povaha česko-francouzských vztahů měnila: za jejich zlatý věk je považováno období mezi dvěma světovými válkami, za jejich dočasný konec pak podpis mnichovské dohody. A právě jí začíná tato studie, jejímž smyslem je prozkoumat společenské a umělecké souvislosti pobytu českých výtvarných umělců ve Francii od osudného podpisu 29. září 1938 do konce druhé světové války. Cílem této obrazové publikace je na základě archivních dokumentů vytvořit co možná nejucelenější mozaiku poskládanou z často velmi spletitých osudů umělců, kteří prošli za války Francií. Byla jich celá řada, naše práce se věnuje především těm, kteří byli nějakým způsobem, ať už dobrovolně či nikoliv, přímo účastni na jejím tehdejším dění, zejména Kurtu Grögerovi, Editě Hirschové, Adolfu Hoffmeisterovi, Jiřímu Karsovi, Rudolfu Kunderovi, Františku Kupkovi, Fedoru Loevensteinovi, Františku Matouškovi, Antonínu Pelcovi, Rudolfu Pollakovi, Zdeňku Přibylovi, Josefu Šímovi, Imro Weiner-Kráľovi. ukryj opis