G. Duby v této knize mapuje kolektivní představy a mentalitu v době kolem roku 1000 s důrazem na milenaristické představy o konci světa a na soudobé pojetí zázračna a tajemna. Rok 1000 představuje mezi Dubyho pracemi práci výjimečnou. Hlavní důraz totiž položil na narativní prameny a na jejich barvitou, přitom však metodologicky propracovanou interpretaci. Velkou pozornost samozřejmě věnuje představám o konci světa, o extatickém vztahování se k Nebeskému Jeruzalému jako modelu možného fungování božského řádu, přenášeného do pozemského prostředí, též významu relikvií jako uzdravujících, zázračných a divotvůrných předmětů či vnímání poslů špatných časů (monster, komet, epidemií, nebeských úkazů) středověkými intelektuály i laiky. ukryj opis