V textu významné české spisovatelky a literární teoretičky Daniely Hodrové, není město sledováno jen jako téma či pozadí literárních (případně výtvarných) děl, ale především jako charakteristický a jedinečný způsob existence ve světě a prožívání a reflexe světa. V tomto smyslu se výklad v 1. části - Čtení a psaní města - ubírá od pokusu vymezit specifičnost "textu" města k způsobům "psaní" města (text-proud a text tkaný); v kapitole Město v síti textů je sledována dynamika města, jeho obrazů v síti textů se zvláštní pozorností k tzv. pražskému (kon)textu. Ve 2. části - Chůze městem - se výklad zabývá toposy spjatými s chůzí, tímto důležitým způsobem čtení i psaní města (chodec každodenní a "jiný", mytický, dvojník, zavržený chodec aj.). Vše směřuje k části třetí - Obývání města -, ve které se na základě analýzy významných podob, "poloh" a metafor města (např. město-podsvětí, "temná noc" města) rýsuje archetypální, "hlubinné" pojetí města. To plyne z hypotézy niterného propojení a soubytí obyvatel s městem - obyvatel, kteří město "čtou" a "píšou" nejen budováním města, ale i svou existencí a prožíváním, a města, které zdaleka není pouze inertní hmotou, ale dynamickým a "cítícím" celkem, subjektem svého druhu. Tento subjektivní aspekt města se projevuje i ve způsobu, jímž je text o městě napsán. Text je doprovozen autorčinými fotografickými přílohami, zachycujícími městské domovní skulptury hlav, dále pak ukázkami ze světové literatury a rejstříky.