Téměř stovka pověstí z různých koutů naší země dokládá, jak tento nástroj doprovázel člověka na jeho pouti. Zvon tu byl odedávna, žil s člověkem, byl přítomen dobrým i zlým okamžikům, umíral ve válkách. V dřívějších dobách si lidé neuměli bez jeho hlasu představit průběh dne. Od ranního klekání, přes polední vyzvánění, k večernímu klekání – zvon vždy ohlašoval čas. Oznamoval i různé radostné a slavné události, samozřejmě také smutné věci jako úmrtí a vpády nepřátelských vojsk, požáry a jiné tragédie. Lidská fantazie o zvonech vytvořila mnoho krásných pověstí a vyprávění. V předkládané sbírce se čtenáři setkají s pověstmi např. z Berouna, Brna, Českých Budějovic, České Kamenice, České Lípy, Havlíčkova Brodu, Chrudimi, Kolína, Kostelce nad Orlicí, Kouřimi, Plzně, Prahy, Rychnova nad Kněžnou, Staré Boleslavi, Třebíče, Zábřehu či Žatce, v menší míře obsahuje i slovenské pověsti (např. z Bratislavy, Dolního Kubína či Košic). Jejich autorka Pavla Jungmannová je členkou zvoníků katedrály sv. Víta v Praze a již osmým rokem působí jako redaktorka měsíčníku pro zvoníky, nazvaného Katedrála. ukryj opis