Dramatický životní příběh inženýra Karla Bočka se
odehrává v několika zcela odlišných prostředích. V prvním z nich
dospívající chlapec, jemuž gestapo uvěznilo oba rodiče, organizuje
odbojovou skupinu, která svou někdy až dobrodružnou činností
znepokojuje policejní složky okupantů.
I když byl...
przeczytaj całość
Dramatický životní příběh inženýra Karla Bočka se
odehrává v několika zcela odlišných prostředích. V prvním z nich
dospívající chlapec, jemuž gestapo uvěznilo oba rodiče, organizuje
odbojovou skupinu, která svou někdy až dobrodružnou činností
znepokojuje policejní složky okupantů.
I když byl mladý Boček na jaře roku 1945 zatčen, se štěstím
unikl popravě v Terezíně, a po válce byl vyznamenán Válečným křížem
1939. V dalších letech vystudoval Vysokou školu báňskou a po ní
nastoupil jako technik v uranových dolech. Vydává odtud svědectví o
počínání Sověty dosazených expertů, jejichž vláda nad
československým uranem se na konci 50. let omezila na zajištění
této strategické suroviny. Doba, kdy se stal vedoucím technikem Čs.
uranového průmyslu, patří k nejzajímavějším stránkám knihy.
Popisuje v nich nadějnou snahu vymanit se ze závislosti na
tehdejším SSSR, přerušenou teprve 21. srpnem 1968. Po známé stávce
horníků, vedené pod heslem „Ani gram uranu okupantům“, byl Karel
Boček, v roce 1968 jmenovaný generálním ředitelem Uranového
průmyslu, zatčen a obviněn ze sabotáže, za niž mu hrozil až
absolutní trest. Dramatickým vrcholem Bočkova příběhu je jeho útěk
z budovy generální prokuratury, jediný svého druhu v letech
normalizace. S pomocí vynalézavých přátel unikl Boček za hranice a
stal se u německé firmy expertem na hodnocení uranových ložisek.
Tato činnost ho zavedla do všech pěti světadílů a skončila na
počátku 80. let určitým znechucením nad rubovou stránkou
hospodářské soutěže. To posléze inženýra Bočka vedlo k tomu, že se
stal stavebním podnikatelem. Úspěšným – postavil desítky domků u
Bonnu a na španělské Ibize. Od devadesátých let, kdy se vrátil do
České republiky, také u nás.
Dramatický životní příběh inženýra Karla Bočka se
odehrává v několika zcela odlišných prostředích. V prvním z nich
dospívající chlapec, jemuž gestapo uvěznilo oba rodiče, organizuje
odbojovou skupinu, která svou někdy až dobrodružnou činností
znepokojuje policejní složky okupantů.
I když byl mladý Boček na jaře roku 1945 zatčen, se štěstím
unikl popravě v Terezíně, a po válce byl vyznamenán Válečným křížem
1939. V dalších letech vystudoval Vysokou školu báňskou a po ní
nastoupil jako technik v uranových dolech. Vydává odtud svědectví o
počínání Sověty dosazených expertů, jejichž vláda nad
československým uranem se na konci 50. let omezila na zajištění
této strategické suroviny. Doba, kdy se stal vedoucím technikem Čs.
uranového průmyslu, patří k nejzajímavějším stránkám knihy.
Popisuje v nich nadějnou snahu vymanit se ze závislosti na
tehdejším SSSR, přerušenou teprve 21. srpnem 1968. Po známé stávce
horníků, vedené pod heslem „Ani gram uranu okupantům“, byl Karel
Boček, v roce 1968 jmenovaný generálním ředitelem Uranového
průmyslu, zatčen a obviněn ze sabotáže, za niž mu hrozil až
absolutní trest. Dramatickým vrcholem Bočkova příběhu je jeho útěk
z budovy generální prokuratury, jediný svého druhu v letech
normalizace. S pomocí vynalézavých přátel unikl Boček za hranice a
stal se u německé firmy expertem na hodnocení uranových ložisek.
Tato činnost ho zavedla do všech pěti světadílů a skončila na
počátku 80. let určitým znechucením nad rubovou stránkou
hospodářské soutěže. To posléze inženýra Bočka vedlo k tomu, že se
stal stavebním podnikatelem. Úspěšným – postavil desítky domků u
Bonnu a na španělské Ibize. Od devadesátých let, kdy se vrátil do
České republiky, také u nás.
ukryj opis
Recenzja