Katolická církev, zvláště v dokumentech druhého vatikánského koncilu, zdůraznila autonomii vědy a důležitost vědeckého poznání. Ozývají se však výtky, že tuto tezi vztáhla v praxi především na přírodní vědy, zatímco její akceptace poznatků společenských věd přichází jen velmi pomalu a s mnoha obtížemi. Právě toto tvrzení může být považováno za výchozí výzkumnou otázku této publikace. Jejím hlavním cílem je zkoumat, do jaké míry odpovídají stanoviska současné katolické sociální nauky, zde reprezentovaná sociálními encyklikami papeže Jana Pavla II., aktuálnímu poznání příslušných vědních disciplín.
V první části publikace zaměřené na rozbor sociálních encyklik z hlediska teologických a filosofických disciplín se na filosoficko-antropologické aspekty sociální nauky zaměřil filosof Pavel Floss. Z perspektivy moderní teologie analyzují dokumenty teologové Jiří Hoblík a Tim Noble: zatímco první z nich se zabývá sociální naukou z pohledu současné biblistiky, je Nobleho studie v rámci katolické systematické teologie zaměřena na komparaci teologických metod sociální nauky a teologie osvobození. Ekumenický rozměr přináší příspěvek Jindřicha Halamy, který rozebírá katolickou sociální nauku z hlediska protestantské teologie.
Druhou část knihy, která je věnována interpretaci katolické sociální nauky z hlediska ekonomie a sociálních věd, otevírá studie ekonoma Lubomíra Mlčocha, který ukazuje vazby mezi sociální naukou a současnou ekonomickou vědou. Další z autorů, Albert-Peter Rethmann, je sice především teolog, ale jeho text je pokusem o analýzu církevních sociálních dokumentů ze sociologického hlediska, resp. oboru sociální práce. V rámci perspektivy politických věd analyzuje encykliky Pavel Pšeja z pohledu politologie, zatímco Petr Suchý konfrontuje texty Jana Pavla II. s poznatky oboru mezinárodní vztahy. Soubor sociálně-vědných analýz uzavírá studie Radima Kindla, který se z hlediska sociálně a humanitně orientované environmentalistiky zabývá ekologickými aspekty současné katolické sociální nauky. ukryj opis