K naší době patří mnohokrát vyhlašovaná nehumánnost umírání a smrti. Anonymita smrti v nemocnicích se dává do protikladu k minulosti, kdy člověk, uprostřed své sociální komunity a dobře připravený, smrtí korunuje svůj život. Jaká je však skutečnost?
Na příkladu středověku, který se se smrtí konfrontoval víc než jakákoliv jiná epocha, autor v rituálech a zvycích, spojených s umíráním, smrtí a pohřbíváním ukazuje, jakým způsobem jsme stále středověkými tradicemi ovlivněni.
Naše vnímání středověku je výrazně formováno způsoby tehdejšího umírání a smrti. Hromadná úmrtí za velkého moru, masakry křížových výprav i brutalita a krutost trestního práva ovlivnily uměleckou imaginaci, takže středověká literatura se často zabývá uměním dobré smrti a výtvarné umění ztvárňuje tanec smrti. Autor zároveň používá i prameny trestněprávní, archeologické a liturgii, které čtenáři přibližují středověk konkrétními událostmi a ději. ukryj opis