O úspěchu Klimtova avantgardního umění svědčila také bezpočetná ocenění, z nichž nejvýznamnější byl Zlatý řád meritu v roce 1888 za přínos do světa umění z rukou císaře Franze Josefa a Velká cena Antverp v roce 1895, udělená Klimtovi za dekorace pro zámecké divadlo Estreházyů v Totisu v Maďarsku. Svými obrazy Klimt ale také zapříčinil mnohé skandály a vlny nenávisti ze stran kritiků. Na rozdíl od tradičně přijímaných aktů ideálních žen totiž Klimt raději maloval obyčejné dívky z ulice, provokoval a dráždil. I když byl později veřejností donucen malovat svoje ženy zahalené, výsledný dojem z celého díla vyvolával podvědomě ještě daleko větší erotické napětí. Klimtova práce se však nesetkala s příznivým ohlasem. Byla označena za nestydatě pornografickou a oficiálně odmítnuta. Klimt však s nařčením kritiků nesouhlasil. ‚Dost cenzorství... Chci od toho všeho utéci, odmítám jakoukoliv formu podpory státu, obejdu se bez jejich pomoci…’, tak zní jeho slova, když na protest s oficiální státní kritikou společně s několika ostatními umělci v roce 1897 založil uměleckou skupinu Vídeňská Secese a stal se její vedoucí osobností. Otevřeně tak vyjádřili svou nespokojenost s konzervativními a tmářskými praktikami tehdejších umělců a zkostnatělostí kritiků. ukryj opis