Tato kniha historických reportáží zkušeného autora literatury faktu je volným pokračováním autorovy publikace Žraloci císaře pána (Čeští námořníci na rakouských ponorkách 1914 – 1918) a zachycuje tentokrát osudy českých námořníků od velké námořnické vzpoury rakousko-uherského loďstva v Boce Kotorské v únoru 1918 až po zrušení „československého ozbrojeného loďstva“ jako samostatné zbraně v prosinci 1921. Terst, Pula, Šibenik, Boka Kotorská, ostrov Lošinj, Zadar, Split či Rijeka se kdysi staly kusem života mnoha našich předků, kterým náročnou službu u námořnictva ještě více zkomplikovala 1. světová válka, kdy žili v rozporuplné realitě volby mezi loajalitou k císaři a odporu k jeho monarchii. Osudy českých námořníků ve válečném loďstvu bývalé rakousko-uherské monarchie, kdy námořnické čepice s nápisem K.u.K. Kriegsmarine nosilo i několik tisíc Čechů, kteří v tomto loďstvu nehráli nijak podřadnou roli, byly stejně zajímavé i po skončení 1. světové války. Podobně jako činnost českých mariňáků na Jadranu je dosud minimálně známa i jejich činnost při vzniku a obraně mladé Československé republiky. Kdo dnes ví, že její první domácí bojovou jednotkou v Praze 28. října 1918 se stala právě setnina českých námořníků? Ti byli v Praze právě na dovolených či nasazeni ve válečném průmyslu a jako jednotka dobrovolníků také v listopadu 1918 obsazením Chebu, kde bylo tehdy jediné vojenské letiště v českých zemích, položili dokonce de facto i základ čs. vojenskému letectvu. Po návratu z Jadranu, kde v listopadu 1918 pod českou vlajkou za poněkud kuriózní situace vypluly na moře dokonce bitevní lodi Radetzky a Zrinyi, se stovky dalších českých námořníků jako pěchota či posádky obrněných vlaků zúčastnily bojů s maďarskými bolševiky na Slovensku. Zcela neznámým je však i fakt, že i československé legie v Rusku měly od roku 1918 svůj námořní oddíl ve Vladivostoku a že improvizované dělové čluny legionářů sváděly úspěšné boje s bolševiky na Volze, Angaře a Bajkalu, kde stojí zvláště za pozornost bitva s bolševickými loděmi u Mysové 16. srpna 1918. Také samotný námořní transport 56 459 legionářů po moři do osvobozené vlasti lze právem počítat k české „mariňácké“ historii. A tak současný český čtenář dostane díky této knize poprvé obsáhlé svědectví o úctyhodných námořních tradicích jeho předků.