Co je pro nás nejcennější z toho, co nás v našem životě obklopuje? Správně. Lidé a jejich bezprostřední přítomnost. Čím zajímavější, příjemnější a krásnější budou, tím lépe se budeme cítit. Rodina, práce, odpočinek, sport, umění - to je vždy živá komunikace. Je to účast na tvorbě živého organismu, který se nazývá vztahy, a do kterého vplétáme naše těla, naše city, naše myšlenky, naše emoce a duše. Již v lůně matky se stáváme účastníky těchto vztahů. Dětství je aktivním procesem učení se o modelu těchto vztahů, které vytvořili naši rodiče, blízcí, škola i celá společnost. Rostouce učíme se je vytvářet sami. K narozeninám přejeme hodně štěstí, pevné zdraví, radost a dlouhá léta, na svatbě lásku, věrnost i vzájemné pochopení, v práci nové úspěchy a štěstí v osobním živote. Ale proč si přejeme zrovna tohle? Nejspíš proto, že dnes v našich vztazích nám právě tohle velmi chybí. Co je tedy příčinou vzniku deficitu lásky, radosti, štěstí, vzájemného pochopení, něžností…? A proč místo toho máme přebytek kvalitního kom ukryj opis