Leonardo da Vinci řekl, že obraz je namalovaná báseň. Avšak všechny básně nelze v krátkém životě lidském namalovat. Některé okamžiky jsou tak silné, že je možné je nejenom prožít a přežít, ale také vyjádřit a předat skrze psané slovo pouze v básni. Básně, které jsou zaznamenány v těchto třech sbírkách, vznikaly asi od roku 1990 a vznikají dosud. Původně jsem je nedávno chtěla seřadit a upravit do textu pouze pro svou dceru, jako poselství, jež pochopí třeba za 10 – 20 let. Zjištění, že je o ně zájem i u ostatních i v současné době, bylo důvodem většího vydání než jednoho kusu. Snad není ode mne troufalé, když své básně přirovnám k japonským haiku, což je styl básně, která se píše pouze ve třech verších. Přesto zachycuje jedinečnost a sílu okamžiku, kterou básník, filozof či samuraj prožije v přírodě, v životě nebo během meditace v čase, který se neopakuje. Skrze své básně se snažím podobným způsobem zaznamenat prožitky a zkušenosti, které mne na cestě života provázely a stále ještě provázejí.Toť okamžiky, které člověk prožívá na cestě, jejíž směr nevolí rozum, ale srdce. Na cestě, kde člověk zápasí sám se sebou a s tím, co je silnější než on. Na cestě, kde se láska střídá se smrtí, vzletem i pádem, vězením i svobodou, se zrozením i znovuzrozením.