Kniha Černá slunce / Odvrácená strana modernity, vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy v GVU Ostrava, podává strhující obraz českého umění, ohraničeného volně lety 1928-1942. Postihuje mimořádně nosné období, ve kterém došlo k mnoha složitým politickým a uměleckým zvratům. Do širokého rámce střetávajících se výtvarných a myšlenkových přístupů je zapojeno přes čtyřicet nejrůznějších osobností - malířů, sochařů, grafiků, fotografů a architektů, z nichž mnozí patří k hlavním představitelům českého umění vůbec. Kniha se zaměřuje na odvrácenou stranu modernity, vyjevující přehlížené, prchavé duševní vrstvy, jež však vytvářely nosné, nadosobní psychické struktury doby. Černá slunce jsou slunci jiných světů, na jejichž postižení se zaměřoval již Karel Hynek Mácha; jejich východiska tkví v romantismu. Přestože pojem avantgarda zdomácněl a začal být uplatňován pro označení moderního projevu jako celku, do původních avantgardních východisek z počátku dvacátých let minulého století vstupovaly jiné smyslové a významové zdroje. Zvolené časové období je uchopeno jako oblast křižujících se protikladných stránek, ve kterých se mísí nejrůznější směrová, názorová či výtvarná hlediska. Kniha Černá slunce / Odvrácená strana modernity je součástí dlouhodobého projektu Arbor vitae mapující významově vymezená období českého umění; Roky ve dnech (1945 - 1957), Konec avantgardy (1938 - 1948)…; je v hloubce svého ponoru do souvislostí, zachycujících informace v předivu doby, nenahraditelná.