Zrcadlo prostých duší bezesporu patří k nejpozoruhodnějším dílům evropského středověku sepsaným v lidovém jazyce. Alegorický rozhovor Duše s Láskou a Rozumností o nejhlubších duchovních a teologických otázkách byl po staletí předáván anonymně. Zrcadlo bylo příležitostně považováno za dílo neznámého kartuziánského mystika, svaté Markéty Uherské, či dokonce blahoslaveného Jana van Ruusbroeka. Pravé autorství knihy bylo odhaleno teprve v půli 20. století. Za její pisatelku byla označena Markéta Porete, severofrancouzská bekyně upálená 1. června roku 1310 v Paříži jako nenapravitelná kacířka. Její dílo bylo zakázáno, některé jeho myšlenky, vytržené z kontextu, ztotožněny s tezemi "sekty svobodného ducha" a jako takové opakovaně odsuzovány. Ve svém díle Markéta Porete jedinečným způsobem spojovala teologické tradice předchozího století (Bernard z Clairvaux, Vilém ze St. Thierry, Richard ze Sv. Viktora) a dionysiovskou negativní teologii s jazykem kurtoazní lyriky a dvorských románů. Svou mystickou řeč oprostila od vizí a obrazného vyjadřování, upomínajíc tak na Eckharta, jemuž také byla ve skutečnosti inspirací. Zrcadlo prostých duší Markéty Porete lze tak považovat rovněž za významný kořen "německé mystiky", náboženské a myšlenkové tradice, jejíž vliv v dalším duchovním vývoji Evropy bude nesmírný. První český překlad Zrcadla prostých duší je doplněn obsáhlou úvodní studií a poznámkami překladatele Martina Žemly a doslovem Martina C. Putny.