Zuhelnatělý papyrus z konce 4. století př. Kr., spálený během pohřebního obřadu u severořecké obce Derveni vzbudil hned po svém nálezu v roce 1962 zaslouženou pozornost. Především je to jeden z nejstarších řeckých papyrů vůbec a patrně jde o nejstarší evropskou knihu, která se nám fyzicky zachovala. I jeho obsah je však více než pozoruhodný - jedná se o presokratický komentář k orfické básni, v němž je dobře patrný vliv Anaxagory či jeho žáků, ale na příklad i Hérakleita. Máme co do činění s tajnou knihou starých orfiků, anebo s filosofickým spisem vykládajícím alegoricky posvátnou báseň? Neskrývá v sobě papyrus dosud neznámé presokratické zlomky? A kdo je vlastně autorem tohoto záhadného a spletitého textu? Díky teprve nedávno vydané oficiální edici tohoto důležitého nálezu si nyní můžeme vážně položit tyto a další otázky. ukryj opis