Kniha významného českého historika Jana Galandauera čtivě, ale současně zasvěceně přibližuje dějiny Národního památníku na Vítkově, tvořícího jednu z dominant Prahy.
Autor vychází již od samotného vzniku myšlenky uctít zdejší husitské vítězství dne 14. července 1420 vybudováním Žižkova pomníku a líčí komplikovanou cestu jeho realizace (vznik spolku v roce 1882, odhalení pomníku až roku 1950). Zároveň se zabývá osudy velkolepé budovy Národního památníku, zamýšleného jako „legionářský panteon“ a místo posledního odpočinku prezidenta Masaryka, s jehož stavbou se započalo v roce 1928. Všechny plány však zmařila nacistická okupace a později komunistický převrat, kdy se památník stal na čas mauzoleem Klementa Gottwalda a pohřebištěm komunistických prominentů. Paralelně autor sleduje osudy hrobu Neznámého vojína i spory s ním spojené a své vyprávění, dokumentované četnými dobovými citáty a bohatým obrazovým materiálem, uzavírá v současnosti.

Kniha je zajímavým přínosem k poznání novodobých českých dějin, jejichž běh se do značné míry odráží právě v osudech Národního památníku na Vítkově. Gigantická stavba vlastně nikdy nesloužila účelu, kvůli kterému byla vybudována, a spíše byla vždy zneužívána ve prospěch té či oné ideologie. Historie žižkovského památníku tak zrcadlí české dějiny 20. století v celé jejich složitosti a nejednoznačnosti. ukryj opis