Omnia est vanitas - Všechno je marnost či Všechno pomíjí. Toto starozákonní bědování zřejmě nejlépe popisuje rozporuplnost barokního pohledu na svět. V některých oblastech Evropy sázela mocenská vůle knížat na reprezentaci, přepych a patos, v jiných krajích současně zuřily ničivé bitvy a život lidí poznamenával strach ze světa, pesimismus a pocit nejistoty. Radosti tohoto světa a touha po onom světě byly dvě stránky jedné mince, které ovlivňovaly celou uměleckou epochu baroka. Název pochází pravděpodobně od portugalského slova barroco, jež znamená nepravidelnou perlu; někteří název odvozují od jedné figury logického sylogismu, příznačného svou abnormální komplikovaností. Označuje umělecký sloh, vládnoucí v evropském umění a kultuře v 17. a v prvních desetiletích 18. století, kdy byl vystřídán rokokem. ukryj opis