Když se vám za okny vlaku míhá předjarní krajina, může vás napadnout leccos. A proč ne zrovna titulní skladba k novému albu? Přesně to se přihodilo Amálce K. Třebické,  skladatelce, textařce, klavíristce a interpretce.  Na nové nahrávce „Za okny rychlíku“ najdeme osobní výpověď formou čtrnácti autorských písní na pomezí šansonu, jazzu a avantgardy. Po albu pro děti Nešišlej! plném rozpustilých, bláznivých a občas i trochu morbidních textů s logopedickým podtextem se tak Amálka K. Třebická představuje v úplně jiné, niternější rovině.

Přestože titulní píseň vznikla skutečně v jídelním voze, jde spíše o symbolické vyjádření pohledu na život a zážitky uvnitř nás i na okolní svět a osudy, které kolem ubíhají. V textech, které vznikaly několik let, se setkáme se sebeironickým nadhledem, ale například i bezvýchodnými pocity normalizačního dětství nebo bezmocí stáří v domově pro seniory. Album je velmi osobní, jak potvrzuje Amálka K. Třebická: „Texty jsou výpovědí o mé realitě - o mém prožitém a vidění světa. Jediným záměrem bylo co nejvěrněji toto zachytit.“  
Stejně jako texty je osobní i hudba, která je odrazem hudebního vnímání světa Amálky K. Třebické. „Vše, co dělám, je srdcová záležitost. Vyrostla jsem nejvíc na jazzu a šansonu, proto asi žánrově tíhnu tímto směrem, přestože jsem studovala spíše klasickou skladbu.“  

Album "Za okny rychlíku" se nahrávalo ve Střelickém nahrávacím studiu, část pak v brněnském Studiu Indies. Na výsledném zvuku desky se také výrazně podílí osobní i muzikantská souhra Amálky s jejím spoluhráčem na bicí a spoluautorem aranží Vladimírem Třebickým, jehož hlas lze na nahrávce také slyšet v několika písních, které tím dostávají nový rozměr. Nejvíce v závěrečném duetu Pavel (30.6.1987 - 15.9.2013). Je věnován Amálčině sestře Johaně, které tragicky před očima zahynul partner. Johana mj. i zde hraje violoncellový part.

Atmosféru desky doplňují fotografie Simony Amiridu i autorskou rukou psaný booklet.