Už řecký starověk znal žánr pohádky, bajky i anekdoty. Ovšem dříve než sami Řekové je začali v polovině 19. století zapisovat Evropané, kteří hledali v mladém řeckém státě nejen kořeny, ale i pokračování antické kultury v ústní tradici. I když jsou badatelé dnes k hledání stop antických mýtů v novořecké ústní slovesnosti skeptičtí, mají tyto texty, podobně jako pohádky jiných národů, význam pro literárněvědná a kulturněantropologická studie balkánského prostoru a samozřejmě neztrácejí nic na hodnotě jako svědectví ústního narativního umění a lidské fantazie. ukryj opis