Hippolyt Soběslav Pinkas (1827–1901) byl jedním z prvních „českých Pařížanů“, který prožil část svého uměleckého života ve Francii. Studoval malbu v ateliéru Thomase Coutura ve stejné době jako Édouard Manet, s nímž ho spojoval zájem o realitu a nekonvenčnost. Krajinářské náměty Pinkas hledal ve fontainebleauském lese, kde se dostal do okruhu předních francouzských malířů později nazývaných jako barbizonská škola (Jean-Baptiste Camille Corot, Jean-François Millet). Tato kniha poprvé komplexně pojednává o Pinkasově díle v kontextu francouzského malířství a sleduje umělcovu tvorbu od karikatur z revolučních let 1848–1849 až po zásadní malby vystavované na pařížských Salonech. Zvláštní pozornost věnuje obrazu Pohřební řeč o oběšenci (někdy nazývaným Modlitba za oběšence), který je unikátní nejen svým námětem, ale i příběhem, jenž se začal psát několik let před jeho vznikem a pokračuje do současnosti. Publikace přibližuje také Pinkasovu účast na Salonu odmítnutých v roce 1863, kde se jeho Stařec a smrt ocitl ve společnosti Manetovy Snídaně v trávě (tehdy nazvané Koupání). Hippolyt Soběslav Pinkas patřil k malířům, kteří dokázali sledovat aktuální umělecké tendence (realismus), a přestože je dnes známější jeho vnuk Jiří Voskovec, náleží mu díky malířské tvorbě i posilování česko-francouzských vztahů významné místo v dějinách evropské kultury. ukryj opis