Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorgias napsal autor jako „laik laikům“, aby jim pomohl - poučen vlastními zkušenostmi - proniknout do světa filozofie. Filozofii se začal věnovat v letech druhé světové války, protože chtěl napsat román, v němž měl vystupovat i učený klerik: „Studoval jsem tedy vědu náboženskou, čili teologii. Jenže teologie se nedá pochopit bez znalosti antické filozofie. Studoval jsem tedy předsokratiky, pak Platona, Aristotela. Když už jsem studoval Aristotela, zajímalo mě, jak to s filozofií bylo dál, od Descarta ke Spinozovi, od Locka k Berkeleymu a Humovi, od Kanta k Hegelovi až po Marxe. Ve válečných letech mu pomáhalo „zachraňovat upadající víru v člověka zkoumání idejí, jež světu přinesli největší z těch, již mysleli a myslí, a již věděli a vědí“. Ve vtipném a čtivém slovníku-úvodu do filozofie se Neff hlásí ke kritickému realismu, výraz „Antigorgias“ napovídá odmítnutí filozofického skepticismu. (Sofista Gorgias totiž proslul výrokem, že 1. nic není, 2. je-li něco, je to nepoznatelné, 3. je-li to poznatelné, nelze to vyjádřit a sdělit.) Slovník poprvé vyšel v r. 1948 (s jeho „kritickou revizí“ autorovi pomohli Ludmila Koutníková, Bohuslav Koutník a Ludvík Svoboda), většina výtisků z vydání v r. 1968 byla po srpnu zničena, třetí (oficiálně druhé) opravenou a rozšířenou verzi vydala v r. 1993 (s doslovem Ondřeje Neffa) Mladá fronta.