Na mapě kafkovského bádání je to bílé místo: vztah tohoto pražského spisovatele k hlavnímu městu císařství, jehož poddaným byl. Již v chlapeckém věku se stal svědkem návštěv císaře Františka Josefa ve svém rodném městě, později byl konfrontován s hudebními a literárními vlivy, jež vycházely z tohoto bonvivánsky rozjásaného, jím ovšem nemilovaného sídelního města Habsburků. A tak nepřekvapí, že do Vídně nejezdil jako turista, nýbrž jako někdo, kdo pouze projíždí, jako účastník kongresů, jako milenec, jako těžce nemocný a konečně jako umírající, v jehož případě tomu osud chtěl, aby se do města nad Vltavou vrátil v cínové rakvi Vídeňského městského pohřebního ústavu. Tato publikace bohatá na fotodokumentaci nás zavádí na místa, jimž básník propůjčil svou přítomností zvláštní atmosféru, jmenuje vídeňské spisovatele a divadelníky, jichž si cenil, i ty, jež odmítal, a odhaluje příčiny jeho averze vůči Vídni. Díky tomu se čtenáři poprvé dostává vyčerpávající informace o místě, jež toto město a jeho obyvatelé zaujímaly v Kafkově životě a myšlení.