Kniha se zaměřuje na katolický samizdat – neformální společenství lidí vznikající v souvislosti s vydavatelskými aktivitami a od konce 70. let stále aktivnější jako jedno z ohnisek nezávislého života v rámci katolické církve a celé „normalizační“ společnosti. Marta E. Holečková představuje samizdat především jako společenský fenomén, jádro její práce tvoří rozhovory se skupinou tvůrců a distributorů samizdatových tiskovin a publikací. Vzpomínky pamětníků přibližují nejen fungování nezávislých tiskáren a organizaci distribuční sítě, ale i úvahy o vztazích křesťanů a Charty 77, zkušenostech se zahraničím, vzájemným vztahům v „tichém společenství“ samizdatu. Vedle osobních svědectví autorka využila také dokumentů vzešlých z činnosti Stb, svědčících o jejím zájmu o tuto nepohodlnou skupinu obyvatel i o dopadu činnosti tajné policie na samizdatové aktivity. Knihu doplňují stručné životopisy vybraných osobností. ukryj opis