S výstřední ironií a stylem připomínajícím staré mistry začal Fernando Botero (* 1932) malovat karikatury zvířat a korpulentních lidí s nepoměrně velikými hlavami, a to v době, kdy jeho současníci nadšeně odvrhovali figurativní zobrazení ve prospěch abstrakce. V poslední době rozšířil svůj zájem do oblasti sochařství, kde vytváří velkoformátová bronzová díla zpodobňující stejné postavy, jaké s takovou oblibou maloval. Boterovo dílo podobně jako romány Gabriela Garcíi Márqueze nebo hudba Astora Piazzoly představují ikony moderní latinoamerické kultury. ukryj opis