Kniha se na příkladu dvou kronik české provenience zabývá funkcí středověkého dějepisectví v kontextu jeho vzniku. Oba prameny byly zařazeny do co nejširšího kodikologického, literárního a historického kontextu, aby bylo možné tázat se po jejich modelovém čtenáři. Podrobný literární rozbor obou kronik dokládá, jak narativní strategie textu odráží autorský záměr. Publikace se též věnuje proměnám úhlu zkoumání obou kronik, obecným rysům středověkého dějepisectví a kodikologické analýze dnešního strahovského rukopisu, v němž jsou obě kroniky dochovány. ukryj opis