V aristotelské ontologii má pojem schopnosti
(dynamis, potentia) klíčový význam. Aristotelés při rozpracování
teorie schopností začíná u běžných vlastností, jakými jsou např.
hořlavost, křehkost či stavitelský um, čili o tzv. ‚kinetické
potence‘. Autor sleduje, jak Aristotelés a jeho...
przeczytaj całość
V aristotelské ontologii má pojem schopnosti
(dynamis, potentia) klíčový význam. Aristotelés při rozpracování
teorie schopností začíná u běžných vlastností, jakými jsou např.
hořlavost, křehkost či stavitelský um, čili o tzv. ‚kinetické
potence‘. Autor sleduje, jak Aristotelés a jeho následovníci
schopnosti definují a jakou ontologickou analýzu kinetických
schopností tato filosofická tradice nabízí. Obdobné úvahy ovšem
rozvíjela v řadě posledních desetiletí i analytická filosofie,
proto autor aktualizuje aristotelské nauky průběžným srovnáváním se
základními myšlenkami soudobých teorií ‚dispozičních‘ vlastností
(schopností). Originalita aristotelská tradice však netkví jen ve
vypracování pojmu kinetických potencí, nýbrž dále v přechodu k
potencím receptivním, tj. v přenosu pojmů potence a akt do nauk o
podstatě a o jsoucnu jako takovém. Autor sleduje, jak Aristotelés
přepracoval starší myšlenku látkového principu právě aplikací pojmu
dynamis na látku, a dále jak Tomáš Akvinský pomocí pojmů potence a
aktu vypracoval svou nauku o esenci a bytí.
ukryj opis
Recenzja