Překlad učebnice práva východořímského císaře Iustiniana z počátku 6. století n. l. Učebnice, která byla používána až do 18. století, se věnuje především římskému soukromému právu, obsahuje také informace o trestním právu i obecné právní principy a seznamuje s myšlenkovým bohatstvím odkazu římské právní vědy. Myšlenkové bohatství římského práva ovlivnilo již nesčetné množství generací právníků. Poskytovalo poučení a inspiraci soudcům, advokátům i tvůrcům zákonů. Již tradičně také zprostředkovává studentům právnických fakult první intimnější kontakt s právem. Právě systematika a propracovanost právního řádu starověkého Říma umožňuje budoucím juristům proniknout do zákoutí právní vědy, pochopit fungování práva v jeho celistvosti a především se naučit právnicky myslet. Informace o římském právu, které jsou studentům, a nejen jim, předkládány, jsou přitom trestí ze zákoníků, odborných spisů římských právníků či pramenů literární povahy. Tyto prameny a ještě mnohé další, jako například epigrafické památky či papyrologické nebo numismatické artefakty, obsahují relevantní informace vztahující se k tomuto právnímu řádu. Jen výjimečně však máme možnost studovat římskoprávní text dochovaný v úplnosti a bez mezer. Jedním z nich jsou právě Institutiones seu Elementa, jak zní úplný název učebnice východořímského císaře Iustiniana I. z roku 533 n. l., jejichž překlad je tímto laskavému čtenáři předkládán. Můžeme se tedy, stejně jako studenti práv na sklonku antiky, postupně seznamovat s jednotlivými oblastmi římského soukromého práva, obdivovat provázanost jeho institutů i formulační schopnosti autorů. Přestože byly justiniánské Instituce napsány teprve na začátku 6. století n. l., byly od samotného počátku zamýšleny jako učebnice práva, a proto obsahují celou řadu údajů vztahujících se k předchozím dobám. Proto je také můžeme číst jako průvodce po životě antického Říma, který nám zprostředkovává autentický obraz každodenního života obyvatel tohoto starověkého státu.