Na Hané se řikávalo „sedávé děvčátko v kótě, nandó tě“. Včel se řiká „co děvče neorveš, to nemáš“. Pak se řikávalo, že čém škaredši kukla, tém hežči motyl. Já sem bel naopak moc pěkná kukla, a co vzniklo potom, vidite sami… Těmito vzpomínkami začíná kniha hanáckého lidového vypravěče, a jestli vás zajímá, jak vypadá hanácké nebe, dokonce i hanácké peklo, příp. jaké veselé příhody se staly v životě litovelského rodáka, tak to vše a spoustu dalšího se dozvíte z vyprávění i skutečných vzpomínek. Knihu si oblíbí všichni ti, kteří mají rádi lidový humor a lidová nářečí a přejí si jejich zachování pro příští generace. A ti ostatní se alespoň mohou zkusit něco z krásného hanáckého jazyka naučit a hlavně se při čtení pobavit. ukryj opis