Ve čtyřech studiích předkládají autoři čtenářům výsledek svého tázání po možnostech a limitech psaní literární historie. Každý autor vychází z jiného materiálu a opírá se o odlišné zkušenosti s literární vědou v zahraničí. Oběma autorům je společné přesvědčení, že by se nemělo o dějinách národní literatury uvažovat pouze v kontextu české kultury, protože ta se neustále konfrontuje s cizojazyčnými podněty a pod vlivem těchto konfrontací se zákonitě proměňuje. Tímto pohledem vnášejí oba autoři do českého přemýšlení o literárních dějinách zcela nové impulsy. ukryj opis