Troufalá libozvučnost rekonstruuje různá pojetí vzdálenosti trojzvuků, s nimiž se můžeme setkat v harmonickém myšlení 19. století, ale která se již dnes do dědictví hudební teorie nezařazují. Poznáme-li tato alternativní pojetí, nakolik se promění naše představa o tom, jak posluchači v 19. století chápali harmonické vztahy, jaké strategie tehdy využívali skladatelé a jak se rozhodovali, když se snažili své posluchače přilákat a formovat? Jaký podíl mají tato alternativní pojetí, strategie a rozhodování z nich vyplývající, na vytříbeném charismatu, jež na nás dosud u mnoha kompozic tohoto období tak silně působí? Teoretici 19. století, pro něž byla harmonie hlavním předmětem bádání, tyto otázky částečně zodpověděli. Předkládaná kniha jejich skicu rozvádí v plně propracovanou hypotézu, jež využívá termíny, technické postupy i způsoby zobrazování, které byly v 19. století nedostupné.