Slavomír Kudláček zachycuje v knížce chod času z pozice někoho, kdo stojí uprostřed proudu. Dny se mění v týdny, týdny v měsíce, měsíce v roky, roky v bezčasí, dobré se mění ve špatné a špatné mizí za ohybem odpuštěno či zapomenuto. Každá naše myšlenka má přitom v čase svůj význam a své následky. Kudláček prostřednictvím textů zároveň uvažuje jak žít, jako by nebyl čas, protože z něho často paradoxně pramení i zastírání si toho, co je.