První samostatná monografie fotografa Jiřího Horáka, člena legendární brněnské skupiny Epos.
Jiří Horák (*1940) patří k nejvýraznějším českým fotografům šedesátých až osmdesátých let, ale i přes nesčetná ocenění, výstavy a články v časopisech je jeho celoživotní tvorba známá jen fragmentárně. Horák se již koncem šedesátých let etabloval jako jeden z členů legendární brněnské skupiny Epos, kterou zformovali žáci K. O. Hrubého a Antonína Hinšta (J. H., Rostislav Košťál, František Maršálek a Petr Sikula) a která do české fotografie přinesla nový způsob práce s modelem, vycházející z reportážní fotografie, ale výrazově odpovídající počínající normalizaci. Horákovy vrcholné snímky především ze sedmdesátých let 20. století kombinují psychologický portrét s civilizačně vypjatým pozadím panelových domů a nehostinných prostranství. V průběhu osmdesátých let se Horákova tvorba zjemňuje na jedné straně do poutavých romantizujících portrétů, na druhé do několika dlouhodobých dokumentárních cyklů (Orava, Strážnice, Chrtí dostihy). Citem pro kompozici, atmosféru a psychologický postřeh patří Horákovy fotografie dodnes k tajným pokladům české fotografie.