Kniha reminiscencí, vtipných historek a pozdravů jubilantovi Jiřímu Žáčkovi od jeho přátel, literárních souputníků a obdivovatelů. K nim je připojen dlouhý rozhovor s básníkem o životě a bohatých peripetiích jeho vlastní tvorby. Kniha obsahuje 10 stran fotografických příloh a nespočet ilustrací pro Jiřího Žáčka od přispěvatelů.



Za všechny gratulanty uvádíme pozdrav Jiřího Suchého.

Jiří Žáčku, mladý pane,
kdysi mně bylo tolik roků, kolik je dneska Vám. A já měl tehdy pocit, že jsem děsně starej. Ale nebylo tomu tak. To vím dneska, kdy mě mládí zvolna opouští a blíží se střední věk. Neduhy, které se hlásí, beru jako daň za to, že smím sledovat, jak mně prosperujou kytky, které se smířily s mou nepříliš kvalifikovanou péčí, nebo že si prohlídnu svou sbírku přileb, kterou mi občas vyčítají pacifisté – jsem podezírán z militarismu, ale já vím, že z přileb se nestřílí, naopak přilby chrání lidské životy. Pravda, lituju, že se mi špatně chodí, zvláště do schodů, ale naštěstí se mi dobře sedí – naučil jsem se ke každé nevýhodě najít ekvivalent a jde mi to. To, že jsem už půl století nebyl v lese, si vynahrazuju tím, že si po obědě lehnu a jednou se mi dokonce zdálo, že kráčím lesem. Zkrátka to, že mě mládí zvolna opouští, si nepřestávám nahrazovat pěknými zážitky, jako je třeba to, že píšu, což Vy děláte též.
Přeju Vám, pane Žáčku, abyste nacházel sdostatek podobných ekvivalentů, jako je právě ten fakt, že píšete a působíte svým čtenářům radost. To, že se tak pro ně sám stáváte ekvivalentem, znám z vlastní zkušenosti. Vaše básničky mi pomáhají ve chvílích, kdy se cítím býti down, jak se říká na Chodsku, nebo kde. Dík za ně.

Jiří Suchý