Když tehdy v noci přitáh Jorge s tim, že někdo sejmul Julia, všichni mysleli, že si dělá prdel. Jenže nedělal. Byl to pekelně zkurvenej tah, zařvalo při něm pár našich a vo kejhák přišli i jiný. Moh sem bejt mrtvej taky. Ale nejsem. Bylo to jak posranej skok na liáně, co sme si ale nestihli přikurtovat k hnátě. Když na to dneska myslim, mám dojem, že se to celý vlastně stalo někomu jinýmu. br br Možná vám to bude celý připadat jak vycucaný z řiti, ale něco takovýho se může stát leda tady v týhle díře světa, kde se věci dějou tak, že nezbejvá než kroutit škeblí. Ale nečekejte zas žádný zázraky. Lidi si furt myslej, že se tu umíme na požádání vznášet kus nad zemí a běžně se rodíme s prasečí voháňkou zaraženou do prdele. To se ale kurva pletou. br br To s těma vocasama prostě neni pravda.