Výbor Země trochu těžká představuje nevydanou básnickou tvorbu Marie Valachové (1930 - 1950), která se ve své poezii noří do hloubky intelektuální reflexe, k místu, kde je třeba oživit platnost morálních zásad, i do hloubky abstrakce, která dokáže propojit nepropojitelné a odcizit důvěrně známé. Její emočně silné básně mají výrazně temný, bolestný tón a ve svých nezvyklých obrazech posouvají hranice jazyka a našeho každodenního vnímání světa. Výlučnost její poetiky by mohla připomínat asociativnost surrealistických textů; básně Marie Valachové však obsahují výrazný racionální prvek a zřetelnou morální základnu jako článek, jež je propojuje se životem a potřebami společenství a společnosti. Postupné narůstání deziluze se projevuje jako ponor do vlastního básnického světa, k němuž hledat klíč znamená možnost pocítit souznění na hluboké básnické a lidské rovině.

Marie Valachová (26. června 1930 - 5. ledna 1989), básnířka a autorka divadelních her. V polovině 50. let dokončila studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, pracovala na ministerstvu zahraničních věcí. V roce 1968 vydalo nakladatelství Československý spisovatel její básnickou sbírku Černý kámen. Po roce 1968 nesměla vykonávat své povolání ani publikovat. Samizdatová sbírka Nebe peklo ráj vyšla poprvé jako sv. 223 v Edici Petlice Ludvíka Vaculíka v Praze roku 1980; poté v roce 1983 ve Stockholmu v edici Mimo domov nakladatelství Daniela Strože. Výbor Proč vydala Lyra Pragensis jako bibliofilii roku 1990. Další rukopisné sbírky a dramata se nacházejí v pozůstalosti.