Soubor pěti profilů významných francouzských spisovatelů, kteří přijali v letech 1941 a 1942 pozvání do Výmaru na spisovatelské kongresy pod taktovkou nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Kniha přináší sondy do životního selhání výjimečně nadaných tvůrčích osobností, mnohdy ověnčených četnými literárními cenami a poctami, kteří však svým příklonem k fašismu a antisemitismu zle poškodili i svá jinak hodnotná díla – Robert Brasillach, Marcel Jouhandeau, Ramon Fernandez, Jacques Chardonne a Pierre Drieu La Rochelle. Ve Francii je účast těchto významných literátů na výmarských kongresech stále tématem velkých diskusí a polemik. Je považována za zradu intelektuálů, za kolaboraci vzdělané francouzské vrstvy. Jde o živé a též u nás stále aktuální téma. Ladislava Chateau připomíná nejen osudy svých protagonistů, ale i málo známé skutečnosti, ke kterým ve Francii došlo v době již před vypuknutím prvního i druhého celosvětového válečného konfliktu a které nakonec vyústily v antisemitské běsnění právě za druhé světové války. Kniha připomíná atmosféru poválečné Francie, soudní procesy i to, jak se tato země nelehce vyrovnávala s morální odpovědností svých literátů a umělců, kteří lhostejně přihlíželi k utrpení svých spoluobčanů, napomáhali vražednému režimu, zastírali, co věděli, ale nejčastěji se nechali svést různými výhodami. Francie se se svou neblahou minulostí vyrovnává dodnes.