Autor se chtěl již od 5 let stát lékařem. Celý svůj studentský život tomuto snu zasvětil. Na začátku všeho byla mnohaměsíční hospitalizace, během které mu perfektní a empatičtí zdravotníci za bývalého Československa zachránili život. Nakonec se mu sen splnil a jeho bývalý ošetřující lékař, který jej za hospitalizace přesvědčoval, že až bude velký, půjde k němu \"do učení\", jej učil na LF-KU dětskému lékařství! Obrovskou výhodou k tomu bylo, že byl i studentem posledního ročníku, který ještě zažil všechny bývalé prvorepublikové profesory. Proto se učil medicínu, jaká se učila za 1. republiky. Mluvit s nemocnými, získat co nejvíce údajů o jejich nemoci a k vyšetření používat hlavně své smysly. Studium bylo plné neuvěřitelných zážitků, které již dnešní studenti neznají. Ale i čas po promoci měl svá kouzla!