Monografie je zaměřena na analýzu Horníčkova dramatického a prozaického díla, především na poetiku. V úvodu autor seznamuje čtenáře s osobností Miroslava Horníčka, zejména s jeho hereckou činností. V dalších pěti kapitolách provádí rozbor nejvýznamnějších Horníčkových textů, tj. dramat Můj strýček kauboj, A co ženy, pane dvorní rado? a próz Listy z Provence, Jablko je vinno a Julius a Albert. Zvláštností této publikace je, že autor k Horníčkově tvorbě přistupuje poněkud netradičním způsobem. Nehovoří o ní povšechně, obecně, ale provádí výklad z jednoho zorného hlediska, a sice z toho, které bývá nejvíce opomíjeno. Autor knihy se snaží přiblížit podstatu Horníčkova umění, přistupuje proto k jeho dílu z hlediska tvaroslovného, usiluje se dopátrat Horníčkovy poetiky. Autorovou snahou mimo jiné je, aby nekonvenční zjev Horníčkův osvětlil pokud možno neběžným způsobem. Důraz ve své monografii proto vědomě klade na ta Horníčkova dramatická a prozaická díla, jež považuje za vrchol jeho tvorby. V závěru je uvedena bibliografie Horníčkova díla a základní literatura o jeho tvorbě. Vzhledem k tomu, že Horníček patří k těm umělcům, kteří často, ne-li nejčastěji, podávají interview, je mezi soupis jeho díla a literatury o něm vložen kusý přehled umělcových příležitostných rozhovorů. Stalo-li by se některému čtenáři, že určitý použitý pojem mu není plně jasný, je na konec práce zařazen rovněž slovníček méně častých termínů. ukryj opis