François Villon (1431-1463), nejvýznamnější francouzský lyrik středověku, vedl neklidný život. Krátce poté, co složil magisterské zkoušky na Navarrské koleji, musel z Paříže uprchnout kvůli rvačce na nože. Připojil se k nechvalně známé Coquille, jednomu z nejvlivnějších tajných společenství, které pro něj získalo omilostnění u krále. Po návratu do Paříže se proslavil svými satirickými verši. Ale vsadil na špatné přátele: podílel se na jedné loupeži a opět musel z Paříže prchat. V nepřítomnosti byl odsouzen k smrti. Zrada a intriky nepřátel ho přivedly do žaláře a orleánský biskup dal popravit jeho komplice. Biskupova metresa však podnikne vše, co je v její moci, pro muže, jenž miluje jinou… Villonovy básně a balady se těšily rostoucí oblibě v krčmách pařížského podsvětí i na dvoře vévody orleánského. Ve své poezii se projevoval jako velmi citlivý člověk, jenž sžíravým posměchem reagoval na aktuální události a často hanebné činy panstva, aniž si dělal starosti s morálkou a konvencemi. Ať byl drsný či něžný, drastický či melancholický, vždy mluvil z duše lidu, a to nejen své doby. Jeho dílo je nadčasové. ukryj opis