V knize se zabýváme popisem a analýzou diskurzních (tj. textových) konektorů v češtině, tedy tím, jakými jazykovými prostředky je možné vyjadřovat v textu významové vztahy. Výzkum přitom neomezujeme na předem stanovenou skupinu výrazů (danou například příslušností k určitým slovním druhům, jako jsou souřadicí a podřadicí spojky), ale snažíme se nalézt a obecně popsat všechny jazykové prostředky v češtině, které mají schopnost spojovat jednotlivé úseky textu v jeden koherentní celek. Zaměřujeme se především na méně probádané víceslovné konektivní struktury typu to je důvod, proč; kvůli tomu; z těchto důvodů atd., pro které užíváme označení sekundární konektory (za primární konektory považujeme především konektivní synsémantika typu však, nebo, a, ale, proto apod.).

Diskurzní konektory jsou velmi obecně chápány jako jazykové výrazy, které mají v textu schopnost signalizovat různé sémanticko-pragmatické vztahy. Existuje ovšem mnoho jazykových teorií, které se v konkrétním popisu diskurzních konektorů výrazně liší. Neexistuje tedy jediná, obecně přijímaná definice těchto výrazů. O jejich podstatě a charakteristice se v lingvistice vedou diskuze. Cílem této práce je na základě podrobného jazykového výzkumu přispět k obecnému vymezení a definici diskurzních konektorů (nejen pro češtinu).

V naší práci nejprve popisujeme jazykové teorie zabývající se problematikou diskurzu (či textu). Zaměřujeme se přitom na jednotlivá pojetí diskurzních konektorů a na obecná kritéria, podle kterých můžeme tyto prostředky v jazyce definovat.

Podrobná analýza diskurzních konektorů (s důrazem na konektory sekundární) pak vychází z anotovaných dat Pražského diskurzního korpusu (PDiT) obsahujícího psané publicistické texty. V práci představujeme principy a výsledky anotace sekundárních konektorů v PDiT. Zaměřujeme se především na srovnání primárních a sekundárních konektorů podle četnosti, podle významových vztahů, které v textu vyjadřují, nebo podle toho, zda se vyskytují častěji mezivětně či vnitrovětně. Dále přinášíme srovnání anotace sekundárních konektorů v češtině a obdobných jazykových prostředků v angličtině (provedené na datech pensylvánského korpusu Penn Discourse Treebank) a stručně srovnáváme výskyt a užívání sekundárních konektorů v psané a mluvené češtině (s využitím korpusů PDiT a DIALOG).

Z výsledků analýzy diskurzních konektorů se snažíme vyvodit obecné teoretické závěry o zkoumaných jazykových prostředcích. Zaměřujeme se přitom na definici diskurzních konektorů, stanovení principů, na základě kterých je možné konektory rozpoznat v textu, či na vymezení hranic mezi konektory primárními a sekundárními (především na základě jejich lexikální, syntaktické a sémantické charakteristiky). V závěru práce představujeme faktory ovlivňující výběr diskurzních konektorů v textu, resp. snažíme se nalézt a popsat principy a tendence v užívání konektorů.

Podrobný výzkum diskurzních konektorů a obecné závěry představené v této práci by mohly vést ke zlepšení porozumění významovým vztahům v textu, a tedy k většímu porozumění zákonitostem výstavby textu jako celku.