Ve třetím díle studií Časovost a smrtelnost jsou předloženy tři vhledy do Heideggerovy myšlenkové cesty. V prvním se obšírně sleduje a interpretuje Heideggerův pokus o dopracování problematiky Bytí a času (1927) v jeho přednáškách Základní problémy fenomenologie (1927). Zde však Heideggerova fundamentální ontologie začíná narážet na své vlastní meze, což posléze vede k postupné proměně Heideggerova přístupu k otázce souvislosti času a bytí. První výraznou podobu proměny Heideggerova myšlení pak sleduje v základních rysech druhý překládaný vhled, který vychází z Heideggerových Příspěvků k fi losofi i (1936). Třetí vhled pak na základě Heideggerových textů konce 30. a ze 40. let 20. století důsledně interpretuje dosah tohoto jinak promýšleného vztahu bytí a času pro porozumění lidské smrtelnosti a počáteční zřejmosti. Ve třetím díle studií Časovost a smrtelnost jsou předloženy tři vhledy do Heideggerovy myšlenkové cesty. V prvním se obšírně sleduje a interpretuje Heideggerův pokus o dopracování problematiky Bytí a času (1927) v jeho přednáškách Základní problémy fenomenologie (1927). Zde však Heideggerova fundamentální ontologie začíná narážet na své vlastní meze, což posléze vede k postupné proměně Heideggerova přístupu k otázce souvislosti času a bytí. První výraznou podobu proměny Heideggerova myšlení pak sleduje v základních rysech druhý překládaný vhled, který vychází z Heideggerových Příspěvků k fi losofi i (1936). Třetí vhled pak na základě Heideggerových textů konce 30. a ze 40. let 20. století důsledně interpretuje dosah tohoto jinak promýšleného vztahu bytí a času pro porozumění lidské smrtelnosti a počáteční zřejmosti.