Malá, ale odbojná a nezávislá Černá Hora, jež se vyznačovala v Evropě ojedinělým kmenovým uspořádáním společnosti a patriarchálním způsobem života, v 19. století fascinovala celou řadu českých spisovatelů, malířů, novinářů, vědců i prvních turistů, kteří tehdy začínali objevovat Balkánský poloostrov. Černohorci byli v českých zemích po celá desetiletí s nadšením oslavováni jako nárůdek slovanských junáků, odolávající v nepřístupných horách nad Jaderským mořem statečně turecké nadvládě. Romantický obraz Černohorců hrál významnou roli v dobové slovanské ideologii, přispíval k vytváření českých postojů vůči "orientální" islámské civilizaci a nepřímo odhaloval také notorickou představu o nedostatku některých "černohorských" hodnot v české společnosti, zejména hrdinství a bojovnosti. Autor sleduje obrazy Černé Hory a Černohorců od prvních zmínek v českém vlasteneckém tisku ve 30. letech 19. století až po obnovu černohorské samostatnosti roku 2006 a zcela současné reflexe tohoto státu v turistických průvodcích a internetových cestopisech. Obrazy Černé Hory a Černohorců pojímá nejen jako fascinující svědectví o svérázné balkánské zemi a jejích proměnách v průběhu 19. a 20. století, nýbrž také jako dosud nedostatečně prozkoumaný materiál, který vrhá světlo na samotnou českou společnost, její dominantní hodnoty a představy o světě. ukryj opis