Druhá polovina devatenáctého století přinesla nebývalý rozvoj válečných loďstev, přímo úměrný probíhající vědecko-technické revoluci. Lodě dostávají pancéřování, největší změnou je využití motorů, rychle vytlačujících plachty, spolu s vesly po tisíciletí jediné spolehlivé druhy pohonu. Lodě dostávají mohutné věže, nesoucí těžká děla, mizí obrovské plachetní stěžně a zcela se mění velikost trupů a celkové poměry těžišť.
Hlavní mocnosti vynaložily obrovské částky na modernizaci loďstev, ovšem jejich úsilí dala ránu Velká Británie zařazením nejmodernější bitevní lodi Dreadnought, lodě zcela nového pojetí, do výzbroje v roce 1906. Ta dosavadní bitevní lodě, páteř tehdejších flot zcela deklasovala a všechny významnější mocnosti musely investovat další astronomické částky do výstavby bitevních plavidel nové generace.
Podobně prudce se vyvíjely i další druhy válečných lodí, křižníky, torpédoborce či ponorky, rovněž pohlcující povážlivé sumy z hrubého národního důchodu té které země. Již v prvním desetiletí dvacátého století se tedy ujala myšlenka, jak počet válečných lodí zvýšit s vynaložením relativně malých prostředků. Pro sekundární úlohy – průzkum, doprovod civilních nebo pomocných plavidel, hlídkování a další podobné role upravit vhodná civilní plavidla. Řada osobních parníků představovala rezervu válečné floty a v případě války měla být neprodleně rekvírována a vyzbrojena, některé měly dokonce již zesílené paluby v místech plánovaného umístění děl a dalších zbraní.
Lodě samozřejmě zůstaly nepancéřované a souboji s obrněnou plnohodnotnou válečnou lodí neměly moc nadějí uspět, převzaly však na sebe celou řadu podružných úkolů, o které ulehčily drahým bojovým jednotkám, jež se mohly věnovat činnosti prvořadé důležitosti. Pomocné křižníky, jak se tato pozoruhodná plavidla nazývala, využívaly prakticky všechny hlavní mocnosti, kromě nich je nasadila i námořnictva méně velkých států. Prvními pomocnými křižníky se staly velké zaoceánské osobní parníky, využívané zejména britským Royal Navy.
Podobně jako další námořní velmoci, nepohrdlo jimi ani císařské Německo, ovšem využilo je ke zcela jiné činnosti než většina ostatních zemí. Císařská flota použila pomocné křižníky jako přepadové lodě, vedoucí korzárskou válku proti námořní dopravě Dohody. Osobní parníky a přestavěné nákladní lodě rozsévaly hrůzu mezi posádkami spojeneckých lodí a přes veškerou snahu protivníků dokázaly prakticky až do konce války procházet britskou blokádou a operovat v Atlantiku i na Pacifiku a ve vodách Indického oceánu.
Druhá světová válka přinesla novou ofenzivu zdokonalených přepadových lodí, přestavěných z obchodních plavidel, slavících úspěchy až do poloviny nejstrašnějšího konfliktu dosavadních dějin.
Za obou světových válek dokázaly německé pomocné křižníky napáchat citelné škody námořní dopravě protivníků a nutily jej k nákladným protiopatřením v podobě rozsáhlého nasazení válečných lodí, které pak chyběly při plnění jiných úkolů.

Publikace se snaží přiblížit méně známou, ale o to poutavější část historie námořních válek, poslední záchvěv ducha velkých korzárů, jak je poznala minulá staletí. Přes 180 fotografií, 46 kreseb, 26 map ukryj opis