Když se Antonín Kasper (31. října 1932) objevil mezi plochodrážníky na pražské Čafce, Jan Lucák mu podle ostře řezané brady vymyslel přezdívku Sekáček. Coby bývalý soutěžák se rychle prosadil do absolutní plochodrážní elity. Pro štěstí vozil okolo krku červený šátek s velkými puntíky. Dodnes najdete pamětníky, kteří s rozzářenýma očima budou vyprávět, kterak při Zlaté přilbě v září roku 1963 oblečený do bílého svetru zakončil ve velkém finále svojí stíhací jízdu až těsně před metou předjetím Martina Tatuma. Kromě ní dobyl na oválech nejeden úspěch nejen jako závodník, ale později i jako trenér. Je báječným vypravěčem a jeho zážitky napříč bezmála šedesáti lety zachytil plochodrážní žurnalista Antonín Škach. Ten čtenářům přiblíží také okolnosti panující v československé ploché dráze v šedesátých letech, když opouštěla předsíň haly světové slávy. ukryj opis