Monografie je věnována osobnostem tří lesníků, kteří získali odborné znalosti na C. k. vysoké škole zemědělské ve Vídni před rokem 1918. Josef Opletal, nejstarší z nich, ztělesňuje ideál státního úředníka. Pracoval tři desítky let jako velmi schopný správce lesního majetku ve službách náboženského fondu v Bukovině. Pod jeho působením se jeho výnos zmnohonásobil zbudováním lesních železnic, silnic a dřevozpracujících provozů. Po vzniku republiky se stal generálním ředitelem státních lesů a statků a dnes shledáváme, že byl zachráncem valné části slovenských a podkarpatoruských státních lesů před podnikatelskou výtěží. Od roku 1923 byl profesorem lesní těžby na Vysoké škole zemědělské v Brně. Karel Šiman, v pořadu druhý ústřední ředitel Státní ch lesů a statků ČSR, se vypracoval v oficiálního představitele oboru mezi válkami hlavně dík agrární straně. Třetí z osobností Gustav Artner byl činný jako lesník praktik ve státních lesích a navázal na Opletalovo vysokoškolské působení.

Cíli ukázat osobnost a dílo tří lesníků-akademiků v dobových souvislostech je podřízena struktura práce. Ta sleduje nejen jejich rodinné zázemí a životní dráhu, od studia až po výrazné působení na vedoucích místech v lesnické profesi, a to především v českých zemích. ukryj opis