Moskva přelomu 80. a 90. let minulého století je pěkně depresivní místo. Obzvlášť jste-li ukrajinský básník, citlivá a rozervaná duše stíhaná povinností napsat epochální román ve verších, který vytrhne národní literaturu z letargie a vám zajistí „la dolce vita“. Ale televizní věže mezitím vysílají nakažlivou malátnost a otupělost, venku neustává déšť, lidé padají z oken kvůli vodce, ani piva se nedostává na všechny; modernistické domy – svědkové lepšího Ruska – nenávratně chátrají, v Dětském světě prodávají pouze papírové holuby, v metru pobíhají zmutované krysy a v podzemí pod moskevským metrem probíhá tajný sněm neživých, kteří plánují ovládnout svět.

Jurij Andruchovyč (1960, Ivano-Frankivsk) je v současnosti nejznámější ukrajinský spisovatel; básník, prozaik, esejista a překladatel.
Je autorem básnických sbírek Nebe a náměstí (1985), Středměstí (1989), Exotičtí ptáci a rostliny (1991), Exotičtí ptáci a rostliny s přílohou „Indie“ (1997, 2002), Písně pro mrtvého kohouta (2004) a výběru Dopisy na Ukrajinu (2013). Mezi prozaickými díly zaujímají ústřední postavení romány Rekreace (1992, česky 2006), Moskoviáda (1993, česky 2015), Perverze (1996), Dvanáct obručí (2003), kniha Tajemství (2007) a Lexikon intimních měst (2011). Andruchovyčova esejistika doposud vyšla ve třech sbornících Dezorientace v krajině (1999), Ďábel se ukrývá v sýru (2006) a Zde leží Fantomas (2015). Je spoluautorem knihy Moje Evropa (2004, česky 2009, spolu s Andrzejem Stasiukem).
Jeho texty byly přeloženy a vydány v Polsku, Německu, Kanadě, Maďarsku, Finsku, Rusku, Srbsku, USA, Itálii, Slovensku, Švédsku, Španělsku, Česku, Bulharsku, Chorvatsku a Bělorusku. Andruchovyč je nositelem řady literárních ocenění, mezi jinými Lipské knižní ceny pro evropské porozumění (2006), Literární ceny střední Evropy Angelus (2006) a Ceny Hannah Arendtové za politickou myšlenku (2014).