Píše se rok 1982. Dvaatřicetiletý Georges se rozhodne splnit slib, který dal umírajícímu příteli, opouští ženu a čtyřletou dcerku a vydává se do Libanonu inscenovat slavnou Antigonu Jeana Anouilha. Jelikož je země zmítaná válkou, je smyslem celého projektu spojit na jevišti herce vzešlé z rozdílných politických a náboženských uskupení, zapřisáhlé protivníky, předvést harmonickou souhru na pozadí sutin, a propojit tak znepřátelené komunity ve společném snu o míru. Dokáží drúzové, Palestinci, křesťané, šíité a křesťanští falangisté překročit svůj stín a uvolnit napětí, které mezi nimi panuje? Georges ve svém životě zatím poznal jen revoltu, skutečnou válku nikoliv. Najednou se v ní však ocitá – ta válka ovšem není jeho a nechápe ji. Poznává strach, ohrožení, atentáty a hrůzu z boje, ale i nadále se snaží zachránit projekt svého přítele, plán, jenž se postupně stává jeho vlastním. A ten plán ho změní navždy.

Sorj Chalandon (*1952) pracoval v letech 1973–2007 v deníku Libération a od roku 2009 působí v satirickém týdeníku Le Canard enchaîné. Začínal jako karikaturista, později se staral o grafickou úpravu deníku a nakonec se stal novinářem. Jako válečný zpravodaj zažil nejrůznější konflikty: v Libanonu, v Íránu, v Iráku, v Somálsku, v Afghánistánu... V roce 1988 dostal za reportáže o Severním Irsku cenu Alberta Londrese. Při psaní třetího románu Můj zrádce (Mon traître, 2008) se poprvé věnoval politickému tématu. Inspiroval se třiceti lety reportáží z Irska a ze Severního Irska a svým přátelstvím s Denisem Donaldsonem, bojovníkem IRA a šéfem její politické odnože, strany Sinn Féin. Denis se mu v prosinci 2005 svěřil, že republikánskou kauzu zradil. A protože šlo o příběh velice osobní, z novináře se v příběhu stal pařížský houslař a z Denise Donaldsona Tyron Meehan. V roce 2011 způsobil Chalandon velký rozruch románem Návrat do Killybegs, později ověnčeným Velkou cenou Francouzské akademie. Autor se v něm vrací k příběhu Tyrona Meehana, tentokrát vyprávěnému z jeho pohledu, tedy z pohledu zrádce. ukryj opis