Všude chleba o dvou kůrkách. Staré přísloví, jak už to tak přísloví umí, vypovídá o tom, že lidské radosti, starosti i strasti jsou ve všech zeměpisných šířkách vlastně stejné. I když se někdy zdá, že člověk chroustá samé staré patky, i tak probleskne slunce, teplo, vtip. A taková je i úsporná a sebeironická poezie Češky přesazené do Kanady. Její pohled je pronikavý, úsměv skeptický, chechtot trochu ďábelský, pointou je paradox. Typicky ženská logika, chtělo by se říct. Těší se, ale nepřijde.

Je to jedno

já se picnu
ležím v jícnu
spadla jsem ti do chřtánu
na mysli ti vytanu
je to jedno
můžeš jet
všechno jedno
jeden jed ukryj opis