Výchozí teze knihy o spravedlnosti zní: Spravedlnost není jednou dosaženým, dokonce ani\ncílovým stavem, jehož má být dosaženo. Naopak, spravedlnost je nezavršitelnou hodnotou,\nprotože svou povahou je sporem o to, jakým způsobem jí má být dosaženo. Autor chápe\nspravedlnost jako výsostnou hodnotu, jež se nutně neváže ani na právo, ani na moc, přestože\ns nimi má leccos společného. Proto jsou vztahu spravedlnosti a práva a spravedlnosti a moci\nvěnovány dvě samostatné kapitoly.\nJak je možné, že Hans Kelsen vykázal spravedlnost z oblasti práva, zatímco Gustav Radbruch\nnaopak tvrdí, že „právo je vůlí ke spravedlnosti“? To je jedna z mnoha otázek, jimiž se autor\nv této knize zabývá. Zamýšlí se rovněž nad zdroji, z nichž spravedlnost čerpá svou existenci,\nať už jsou to zdroje mytologické, náboženské či filozofické. Na rozdíl od dosavadní tradice,\nkterá chápala spravedlnost v úzké vazbě k právu a společnosti, je v této knize spravedlnost\npodána jako nejen nekončící, ale hlavně neukončitelný spor o svou povahu.