Knížka veršů plná barev má svůj příběh. Při prezentaci předešlé autorčiny sbírky Neviditelné obrazy zažertoval mladý výtvarník, že by jednotlivé obrazy šlo zviditelnit tím, že by je někdo jeden po druhém namaloval.
Jenže těch takzvaně „neviditelných“ se v dotyčné sbírce nacházelo přesně sto. Myšlenka to tedy byla dobrá, jenže neproveditelná.
Kdo by kupoval knihy na kila? Účastníky večera však tehdy ten nápad přenesl do výtvarného světa, do obrazotvornosti obrazů, a básnířka s malířem se domluvili, že zkusí vyvolat jakési příběhy jednotlivých barevných odstínů, ona ve verších, on v kresbách. Výsledkem snahy je tato útlá knížka.
Úvodní báseň budí na jaře přírodu velkým třeskem barev, na následujících stránkách pak jedna po druhé jako by předvádějí svůj pocit či prožitek, svou vlastní krajinu, a vystupují z přítmí, do kterého se musí v závěrečném Šeru zase vrátit.
Ale to už se nanovo chystá velký třesk barev, které na chvíli převládnou nad šedým zákalem; světlo přináší naději. ukryj opis